Děti kapitána Granta 2002

 

Byla sobota...

...3. března 2002. Ufon, Jirka, Pískle, Vřeštidlo, Mrazík, Šnek, Miko, Niky a Kolumb se Štěnetem vyjeli z nádraží směr Červené pečky. Všichni měli dobrou náladu. Kolumb Předčítal z nějakého deníku, který našel. Stálo tam, že máme zachránit kapitána Granta. Z jeho příbuzenstva, se ozvali jen jeho děti Mary a Robert. Ukázalo se, že budeme překonávat stejné překážky, jako posádka kapitána Granta...

 

Když jsme vystoupili...

...kdesi v pustině a ušli asi jeden kilometr, dostali jsme první úkol. Jednoho člena polapil kondor, a my jsme ho museli sestřelit (toho kondora). A opravdu. Když jsme vylezli na malý kopeček, spatřili jsme v dálce strašlivého kondora. Postupně každá posádka se ho snažila sestřelit. Když jsme splnili tento úkol, vydali jsme se na další cestu. Blížil se čas oběda. Všichni už měli veliký hlad. Právě včas přišel další úkol. Lov potravy. Spatřili jsme srnce. Každý měl jen jednu ránu. Některým se to nepoveldlo, ale to jim Nějak nevadilo. Srnec byl poražen už od ostatních. Naučili jsme se od Kolumba alespoň zacházet s bolasem.

 

Dostali...

...jsme se přes potok utábořili se na jeho břehu. Každá posádka si musela rozdělat oheň, a poté ho přenést na určené místo. Tam dívčí část našich posádek začala vařit, a ra chlapecká šla pro dřevo. Vřeštidlo smažilo cibulkiu a uzeniny v ešusu a Pískle se Štěnětem krájely brambory. Poté se to vše smíchalo a provařilo, přidalo se ještě něco dalšího a buřtguláš byl hotov.

 

Dále nám náš deník oznámil,

že se plavíme do Austrálie spolu se zeměpiscem, který se jmenoval Jakub Elician Maria František Paquanez. Pozděli se ukázalo, že bylo veliké štěstí, že s námi jel, protože my jsme o Austrálii nevěděli zhola nic. Upozorňoval nás na nebezpečí, která mohou nastat, seznamoval nás se zvířaty a učil nás mnoho dalšího.

 

Pokračovali jsme dál,

našemu oři se však ulomila podkova. Našli jsme tedy kováře, který nám ovšem dá podkovu jen tehdy, pokud mu postavíme loď. Dali jsme se tedy do práce, a za pár chvil byla podkova naše.

 

Také jsme závodili...

...v běhu pozadu, skoku na jedné noze... Když jsme zase kousek popošli, zaházeli jsme si bolasem na kůl. Poté už jsme bohužel museli spěchat na vlak.

 

V Kolíně...

jsme se ještě zastavili v cukrárně na nanuku a pak hurá domů...

Přihlášení na akci

Vyplňte prosím níže uvedené údaje: