Výprava do Nouzova 15.-17.1.2016

 

Tentokráte jsme za cíl zimní výpravy zvolili tábořiště T. K. Průzkumníku v Nouzově u Zásmuk. Jako první se k výpravě připojil v pátek odpoledne Mára, spolu s Rochňou připravili maso na sobotní guláš, zabalili proviant a ještě s Ondrou, který se přidal o půl čtvrté, byli v 16:10 na smluveném místě u nemocnice v Kolíně.

 

Cestovní strategie byla jasná – Ondra, Rochňa, Bibi, Vašík, Nikys, Kája, Lea a Verča pojedou v 16:26 autobusem směr Skvrňov a v 17:01 vystoupí na zastávce Buda, Nesměň, rozcestí. Mára pojede autem s věcmi, zatopí a počká na zbytek skupiny.

 

Již v 16:12 Ondra přišel na zastávce na to, že nemá spacák. Mára ho proto naložil do auta a odvezl domů. V 16:23 Ondra volal, že autobus nejspíš nestihne, ale že počká na cílové zastávce. A skutečně se tak stalo! Ondra totiž doma zjistil, že klíče od bytu má v autě a auto parkuje na sídlišti, zatímco on bydlí na Vodárně. Následovala tedy jízda na sídliště, zpět na Vodárnu a k nemocnici, což se v pátečním kolínském provozu za 14 minut stihnout prostě nedá…

 

Mezitím Rochňa na zastávce krotila malé nedočkavce, kteří si chtěli výpravu užít od prvního momentu i za cenu pádu do vozovky. Autobus se naštěstí brzy objevil, pohltil celou skupinu výletníků a výprava mohla začít. Než všichni sundali bundy, čepice, rukavice a šály, tak byl pomalu čas začít se opět oblékat. V autobuse Nikys vytáhl papírové peníze a okamžitě se mu rozsypaly na podlahu. Naštěstí byl pan řidič tak hodný a při vystupování skupince rozsvítil a peníze se tak podařilo najít. Na zastávce už čekal Ondra, který doprovodil výletníky do srubu. Tam mezitím Mára zatopil, otevřel okenice a napumpoval vodu.

 

Protože během jízdy začalo sněžit, chtěly děti hned ven. Připravily si tedy ležení, nachystaly pyžama a plyšáky, vzaly baterky a hurá do sněhu. Rochňa mezitím připravila večeři – topinky s česnekem, sýrovou pomazánkou, či paštikou a teplý čaj a Ondra s Márou se starali o topení. Po večeři se při svíčkách hrály společenské hry, Mára hrál na kytaru a ve vyhřáté krbové místnosti bylo všem krásně. V deset si děti vyčistily zoubky, Mára s Rochňou zazpívali ukolébavku a než dozněly poslední tóny, děti spaly.

 

O půl dvanácté přijel z práce i Miko. Cestu si zpestřil zaparkováním v poli vedle silnice, odkud ho vytáhl statečný policista v civilu, ale nikomu se nic nestalo a všechno dobře dopadlo.

Do sobotního rána napadlo hodně sněhu, takže program byl jasný – sníh, sníh, sněhová válka, soutěž o nejhezčího sněhuláka, o nejlepší sněhovou kouli, koulovačka… Před obědem přijela ještě Maxa s Maxem a Laurou, čímž posílili sněhové týmy. Ke snídani přivezl Mára cukroví a bábovky, k obědu byl guláš, ke svačině puding a mandarinky, k večeři bramboráky. Odpoledne proběhla výměna některých účastníků - Mára odjel, Píďa přijel. Večer navíc na návštěvu přijela Johanka s Juditkou. Márovým odjezdem odpadl hudební program, ale po celodenním sněhovém programu to ani moc nevadilo. Všichni spali, jen co zalezli do spacáčků.

 

V neděli, pro změnu, sněžilo. Děti se proto vydaly ven ještě před snídaní. Po snídani si všichni zabalili (ti menší s vydatnou pomocí větších) své věci, děti uspořádaly eskymáckou honičku, Rochňa, Miko, Maxa a Ondra uklidili srub, zabalili erární věci a pozavírali okna, rozdali svačiny a začalo velké loučení. Maxa, Max a Laura odjeli autem do Prahy, Miko naložil všechny věci do auta a odjel do Kolína k nemocnici na zastávku a zbytek výpravy se vydal na autobus

s odjezdem ve 12:06.

 

Děti dostaly suché rukavice a zákaz sahat na sníh, aby na poslední chvíli nenastydly. Autobus měl naneštěstí značné zpoždění, takže každý zvládl během poslední eskymácké honičky alespoň jednou spadnout a dokonat tak to, co započal padající sníh. Jakmile výprava dosedla na sedačky, už se probíraly zážitky. Největší úspěch cestou autobusem měly, stejně jako při jízdě tam, kočičí hlavy. Dětem přišlo toto pojmenování silnice nadmíru zábavné. Na Kbílku už většina spala. Zbytek usnul na nadjezdu a Vašíka bylo třeba odnést rovnou do autosedačky. Bibi s tátou odešli od autobusu bez kufru a vůbec jim to nevadilo. Všichni se vrátili unavení a uzení, ale šťastní. Výprava se vydařila, počasí bylo parádní a už se nemůžeme dočkat dalšího dobrodružství.

 

P. S. Ondra už zpátky dovezl všechno na první pokus a ani Miko si cestu domů ničím neobohatil