Výprava do Sedmihorek
Po dlouhé době opět přišel čas na dvoudenní výpravu a tentokrát na nás čekaly překrásné scenérie Českého ráje, na které nás navnadil Ondra.
V sobotu ráno jsme se setkali na nádraží v Kolíně v sestavě: Rochňa, Miko, Ondra, Gwell, Kachna, Nikys, Kája, Bibi a Daneček. V Poděbradech jsme přibrali do party Vojtu, v Nymburce Adélu a na místě se k nám připojili Mára, Viky, Banji a Laduška s Lukáškem.
Počasí nám moc nepřálo, ale i tak jsme s nadšením dorazili do kempu v Sedmihorkách.
Ubytovali jsme se do dvou chatek. Áďa s Kachnou a sedmi dětmi do „domu hrůzy“, jak chatku označila Viktorka a ostatní do druhé.
Po ubytování se následoval výlet. Před ním jsme se ještě posilnili skvělou bábovkou, pořádně se nabalili a mohli jsme vyrazit.
Prošli jsme naučnou stezku, překonali mnoho schodů a dostalo se nám krásné vyhlídky a sladké odměny. Došli jsme až na Valdštejn a začalo pršet. Usadili jsme se tak pod deštníkem u občerstvení a spořádali své řízky a obložené chlebíky a zahřáli se teplým čajem.
Bohužel zámek byl mimo sezónu zavřený a tak jsme nasadili pláštěnky, trochu prozkoumali okolí a mohli jsme se vydat zpět do kempu.
Prokřehlým výletníkům tam na zahřátí přispěchala pořádná porce gulášovky s chlebem a spousta čaje.
Zbytek odpoledne jsme strávili hraním her, kreslením a hlavně sušením promočených věcí.
V podvečer jsme se ještě vypravili prozkoumat kemp, vyzkoušet zdejší hřiště a zahrát si na babu.
Večerní program v chatce nám zpestřili Banji a Mára s kytarou a Píďa se svým bubnem.
Buřtíky na ohni naneštěstí nebyli, ale Rochnička si s nimi dobře poradila i bez toho.
Poté už jsme byli všichni unavení, kdo nezalehl a ihned neusnul, ten si ještě povídal a všichni jsme se těšili na druhý den.
Ráno jsme si pořádně přispali, ale déšť stále neutichal, a tak jsme vytáhli karty a pastelky a jali se zabavit jinak, než jsme znovu mohli vyrazit ven.
Posilněni skvělou švestkovou buchtou jsme se vydali směr zámek Hrubá Skála.
Venku bylo blátivo, a tak jsme se museli vyhýbat loužím, které na nás číhaly pod spadaným listím, protáhli jsme se Myší dírou a po menší zastávce u občerstvení jsme zamířili na nádvoří zámku.
Pár pohledů do krajiny a pár fotografií a vydali jsme se zpět.
Trochu jsme pospíchali, abychom se mohli ještě v klidu naobědvat. Poté následoval neodmyslitelný chaos při balení, ale všechno jsme zvládli a rychlým tempem se vydali na vlak.
Do Kolína jsme dorazili v typicky deštivý podzimní podvečer. Na každého zde čekal odvoz a tak jsme unaveni dorazili domů, chlubili se novými zážitky a těšili se na další.